Fascinují ji lidské tváře – svoji vlastní však před světem dlouho
skrývala. Ve snaze zastavit čas propadla Lene kouzlu fotografie, ale i touze
nikdy nedospět a mít totální kontrolu nad svým vlastním tělem.
„Chtěla jsem zůstat navždy dítětem,“ říká norská umělkyně Lene
Marie Fossen. Drobná osmadvacetiletá dívka bojující s anorexií fyzicky
nikdy neprošla pubertou. Přestala jíst, když jí bylo deset let. Od té doby
nemoc zcela ochromila nejen její tělo, ale i myšlenky. Radost ze života se
probudila až s novou vášní, portrétní fotografií. Schovaná za
objektivem zachycuje Lena tváře řeckých starousedlíků i dětí
v uprchlických táborech. S kolekcí vlastních autoportrétů se dostává
mezi světovou fotografickou špičku. Přicházejí nabídky na vlastní
výstavy, rozhovory, televizní vystoupení. Čím víc se Leniny fotografie
dostávají do centra pozornosti, tím víc ji znovu začíná ovládat nemoc.
Snímek je intimní výpravou do života dívky, která si přeje, aby si ji
svět pamatoval jako významnou fotografku, nikoli jako pacientku s poruchou
příjmu potravy.